Ježíš

Vyhuloval jsem před Billou, opřený o svou rezavou káru, a koukal po holkách, když se za mnou ozvalo: „Poznal jsi Ježíše?“

Trochu mě ten nenadálý hlas vylekal, nevěděl jsem odkud přicházel. Překvapeně se otočím a uvidím drobného, vychrtlého klučinu s prořídlou umaštěnou patkou a špatným chrupem, jak na mě civí silnými dioptrickými brýlemi. „Cože?“ V hlavě si listuji seznamem psychotických postaviček z dětských filmů typu Harry Potter.

Trpělivě opakuje – poznal jsi Ježíše? „Ehm… tak popravdě představoval jsem si ho trochu jinak.“ „Tomu nerozumím!“ cení na mě pokřivené řezáky. „No… asi trochu svalnatějšího, vyššího, s dlouhými vlasy…“ „Ježíš může mít mnoho tváří… když ho vpustíš do svého srdce,“ zamrká. Zamračím se. „Tak potom nechápu, proč místo tebe neposlal tu hezkou hostesku, co stojí před obchoďákem?!“

Poďobaný obličej se na moment stáhne a nepadnoucí tričko mi přeostří zrak na vzdalující se logo jeho ušmudlaných zad. Zase jedna nedokouřená cigareta… nemám rád, když mě někdo vytrhne z euforie rozjímání jako špuntová sluchátka z uší v nejlepší hudební pasáži. Rychle usedám do auta. Kdo by tušil, kolik toho v životě potřebuju? Náhle se ta ošklivá květina objeví těsně před kapotou, prudce šlápnu na brzdu. „Ježíš dokáže být i dobrým parťákem… nepotřebuješ parťáka?“ Vyhlédnu z okénka. „Vážně se divím, že po zkušenosti s Jidášem ještě někdo potřebuje parťáka. Něco ti poradím: Dej se trochu do kupy, kristusky jsou základ, slušná košile taky moc nestojí – když už nemáš břišáky jako Ježíš, aspoň lidi nestraš bulvami zvětšenými deseti dioptriemi, sluneční brýle dodají očím tajemnost, 30 denní půst na poušti hezky zbarví pokožku pod nimi. Už jsi viděl nějaké ezo-influencery? Podobají se Ježíši rozhodně více než ty… slovo boží si pak ráda poslechne i ta hosteska před obchoďákem.“

Opatrně ten zaražený tvaroh objíždím a kontroluji ve zpětném zrcátku, jestli se nerozbrečel – stojí tam usměvavá hosteska a mává na rozloučenou. Asi fata morgana. Doprdele, to je dneska horko!