“Quo vadis?”

Nebyly to obzory, letadla ani vysoké hory, co ve mně od dětství vyvolávalo pocity dálek, ale temně brumlající stožáry vysokého napětí za městem. To byli skuteční běžci nekonečna. Tiší, majestátní, autoritativní, spojující země i kontinenty. Věčně spěchající cizinci, kteří neměli čas si v hospodě na zámeckém vrchu vypít ani kafe.