Líbání je zapeklitá věc. Kdekdo si myslí, že je to jen tak, a ono se to může zdát, ale je to přesně naopak. Tak například, může se vám stát, jak se stává v pohádkách, že políbíte princeznu nebo prince třeba na kuchyňské lince a nechutná to nijak zvlášť po medu ani po pralince, není to měkké jako v prachové peřince, ani teplé jako mlíčko Micince. Spíš jako dloubanec policejního obušku za hranicí okrsku, kam došel jsem si pro zmrzku – až zatrnou mi zuby, šermířské školy Gomartovy, kde hodnotí se zásah namísto ladného tance a hudby. Avšak ta hudba rozevírá křídla euforie, stoupání do jiné galaxie – odkud snadno spadneš na krovky, to ví Pretty Woman i holky z Perlovky… proto líbají se věcně, o věc jde tu přece. Na každý pád, i vegan olizuje maso rád, když zní mu v uších božské zvony – věděli jste, že jsou to ony, které skládají se z hlavy, krku, ramen, koruny, věnce, úst a srdce… zapomněl jsem na lem. Pokud váháš, co to všechno znamená, počkej, až tvůj kord zasáhne protivníkovo srdce, ale tobě podlomí se kolena.
