Před mnoha a mnoha járy, když cvrčkové hráli na kytary, než jim je kdosi vzal, kde sa vzal, tu sa vzal krtek. Ovšem tehdá v tom pravěku, o kterém vám povídám, sa krtkům přezývalo karpatek. No a ten karpatek jak měl vztek, že sa v tom pravěku vymírání ještěrů započalo, bo aj on byl ještěr, ožral sa tenkrát přesličkovicou, až byl z teho celý přeslenitý, a vsadil sa s taků jednu podivnó latimérií, což byla místní semetrika, že provrtá tunel k novému mořu, když to pravěké bylo na ústupu. I jal se hned vrtať tam kdesi v Srbsku a vrtál a vrtál, a zbylo po něm mnoha karpatinců (dnes sa jim říká krtince), a jeden z nich byl obzvláště vysoké (ten, co sa dneska nazývá Gerlachovský), tož ten karpatek, jak byl vožralý, změnil mnohokrát směr až sa kdesi u Beskyd úplně odchýlil a vrtál zasa zpět. No co vám budu povídať: nakonec vylezál až kdesi u Vídně, kde narazil na také směšné opeřené žáby, co mu pověďáli, že ani v Alpách už pravěkého mořa není. Tož při pomyšlení, co na to řekne latimérie, nalil sa karpatek Alpou jak zákon káže a vyspal se s první zubató slépkou, která mjala místo ploutví křídel, ale jinak byla fajna. A tady jeho stopa končá. Víme jen, že sa tej slépce po čase narodilo vajíčko a z teho vajíčka sa vyklubal malý karpatek, ale už bez ocásku a bez ploutviček. Tož dali mu jméno krtek. A protože o tom tlachala celá Křída, kterou to pak napsali na tabuli ve třetích horách, na památku teho vožraly karpatka, pojmenovali klikatou cestu, co ho sem přivedla, jako Karpatský oblouk a té kopečky, které při tom urobil jako Karpaty. Pravdou je, že sa od tej doby po celých Karpatech hrozně chlastá. A latimérie? Ta zůstala v mořu, které úplně nezmizálo, eném sa scvrklo. A jestli neumřela, čaká tam na karpatka dodnes.
