Správný akční film se neobejde bez číslovky v názvu. Číslovka je vyjádřením výkonu. Často přemýšlím, jak to asi dělají superhrdinové, když podávají své supervýkony v super nereálných situacích. Nikdy nechodím do hor za slunečného počasí – má sítnice je jako vybíravý jazyk – má ráda, když se na ní světlo jen tak převaluje, a to i za cenu ochromení, které umí způsobit sněhová vánice nebo vysilující chůze v hlubokém sněhu. Člověk nemusí mít v patách lidské zabijáky, v ústech jedovatou Fugu nebo padající lavinu za zadkem, aby se mu dralo srdce z těla 170i údery za minutu – i tak v duchu nadává, kdy už ten chlap za kamerou konečně zavelí stop – ale místo odpovědi jen hrobové ticho lhostejné přírody jako zrcadla, které karikuje lidskou omezenost. 170 úderů, každý z nich trestá pýchu, neústupnost a strach: jsou to údery zvonů vzdálených Himalájí i bezedných moří, jež člověka svazují s hromádkou písku, kterou nedokáže překonat, když zrovna nesvítí slunce nebo nemá vyšlapanou cestu. 170 podob vítězství super hrdiny nad nepřemožitelným a 170 podob prohry nad super obyčejným. Proto by člověk neměl nikdy říkat “zvítězil jsem”, pokud nevítězí sám nad sebou, ale jen “bylo mi dovoleno”, pokud dosáhne cíle.
