“Před tím, než porušíš pravidla, je dobré si uvědomit jejich význam.”
Na jednom z břehů bezejmenné říčky v srdci Beskyd se rozkládá uzavřené území pro obnovu populace medvědů a rysů. Ke své mrzutosti jsem tam za celý den žádného nepotkal. Večer mě během focení západu slunce na protějším hřebenu zastihla tma. Dal jsem se na rychlý sestup do udolí a při tom jsem si neodepřel obřadné čůrání z výšky – teritoriální úkon každého samce. Překvapil mě můj hluboký chraplavý dech. Nejdřív mě napadlo, jestli jsem z vyčerpání nechytil covid, ale protože jsem už dobrou minutu nedýchal napětím – nemohl jsem to být já. Nenuceně jsem si zapnul poklopec a pomalu, pomaaalu začal ustupovat. Chraplavý dech utichl. Nyní jsem očekával útok. 5D éterem svištěly gigabajty informací analyzujících pach, zvuk, pohyb. Neviditelný les kolem mě se znenadání změnil z jevistě na hlediště. Každý pitomý kámen na mě čuměl, jako by věděl něco víc než já. Podvědomě jsem si procházel únikové strategie. Nebylo jich moc. Ve tmě přede mnou se klikatila cesta, která slibovala dvě hodiny “bezpečného” doprovodu do údolí a nebo…a nebo neurčitá pěšina mizející v temnotě mezi stromy, která existovala jen podle GPS, zato o hodinu kratší. Hádejte, kterou jsem si vybral!? A jedno ponaučení nakonec: Než si začneš značkovat teritorium, je dobré se ujistit, jestli už to neudělal někdo před tebou.
Komentář