Svět okolo nás není barevný. Barva není vlastností materiálu a vzniká odrazem, pohlcením nebo průnikem elektromagnetického záření (světla) hmotou. Každý z nás pohlcuje i vnímá barvy jinak. Něčí svět je barevnější, jiný naopak bezbarvý – a stejné je to s očima. Zatímco jedno oko je zahleděno do sebe, druhé vytrvale kmitá po povrchu věcí. Bez pohybu očí bychom neviděli ostře. Někdy se říká mít vlčí mlhu, když věci nebo jevy nevidíme správně. Zdá se, že někteří lidé nevidí to, co je pro jiné „do očí bijící“, jiní pro změnu vidí i to, co neexistuje. Ale vraťme se k vlčí mlze. Život nás učí, že co se jeví navenek příliš barevné, bývá uvnitř “černobílé”, a co je na povrchu černobílé, bývá naopak v hloubi barevné. Když na horách padne mlha, ocitám se v podivném šedivém objetí nevýrazných stínů. Je to svět, který odhaluje svou skutečnou tvář – prostou a panenskou. Taková bývá i pravda. Pak se zvedne opona a svět kolem nás se opět vybarví.
